Family cirkus v Bratislavě

Autor: SM 01. 02. 2017 Novinky

Reportáž Jirky Sadily a Hanky Luhanové ze semináře Family Circus v Bratislavě pořádaného v rámci projektu Social Circus Without Borders.

Jirka:

Do Bratislavy jsem přijel o něco dříve, zašel jsem si k Dunaji a trochu si tam na břehu zaházel,což mi pomohlo se příjemně naladit na intenzivní seminář vedený zkušenou lektorkou Rikou Tayemans z Belgie. Tři dny, dvě noci a opravdu spousta zážitků.

Seminář se konal v centru nazvaném ACADEMIA UNIVERSUM, které je otevřeno teprve tři roky. Je to úžasné místo, které nás očarovalo především svou kruhovou halou beze sloupů a se stropem drženým ocelovými lany. Téměř půl obvodu této haly tvořila velká okna. K tomu ještě malá tělocvična, toalety se sprchami a malý bar. Potěšení umocnilo setkávání se s milým hostitelem, správcem a majitelem Martinem. Velkou část plochy pokrývaly žíněnky, takže bylo útulno a bezpečno.

Projekt byl koncipován pro 4 partnerské organizace: Carnival (Lodž, Polsko), domácí Cirkuskus (Bratislava, Slovensko), Hungarian Juggling Association (Budapešť, Maďarsko) a CIRQUEON (Praha, ČR).

Všichni na ni čekali: legenda Rika, dáma v letech, co svou pružností a životním elánem rozpohybuje, potěší i inspiruje. Krásné bylo poslouchat její bohaté vyprávění o jejich životních zkušneostech a sdílet s ní úctu k jejím učitelům, především k Veronice Sherborne či k mistru pohybu a tance Rudolfu Labanovi. Ještě úžasnější bylo vidět ji pracovat přímo s dětmi a jejich rodiči.

V neděli před obědem jsme pak dostali prostor také my, účastníci. Ve skupinách jsme pracovali a připravovali zvolené téma – náplň lekce, jednotlivé cviky, příběh s prvky akrobacie, apod. Bylo to sice bez dětí, ale tak živé, že jsem se už při tomto procesu úplně těšil, jak to budu živě realizovat ve svých podmínkách.

Domů jsem odjížděl jako plný pohár a vůbec mi nevadilo, že vlak hodinu meškal.

Hanka:

S Rikou jsem se poprvé setkala díky CIRQUEONu a knize Matějova akrobacie (tehdy ještě Nelsons Acrobatenboek). Ta kniha se mi tak líbila, že jsem se rozhodla ji vydat v Čechách, a díky tomu se s Rikou poznala osobně a měla i možnosti účastnit se jejího workshopu v Praze.

Proto když sem dostala nabídku setkat s touto úžasnou dámou znovu v Bratislavě, ani minutu jsem neváhala. Být v blízkosti takto inspirativního člověka se nedá odmítnout! Už páteční první hry na seznámení, které Rika zvolila, stmelily poměrně různorodou skupinku polských, maďarských, slovenských i českých účastníků. Poté nám Rika předala zkušenosti ze své mnohaleté praxe z jejího domovského belgického centra Cirkus in Beweging, který založila a vede.

Velmi zajímavým tématem byla Cirkomotorika, se kterou přišla kdysi britská tělocvikářka a fyzioterapeutka Veronica Sherborne. Její největší přínos vidím v rozdělení vztahů na tři základní druhy, na které navazují tzv. vztahové hry:

„Proti“ – učí nás být silný a postavit se za to, co chci a ovládat vlastní sílu. Takovou hrou může být např. sevření dítěte v náručí jako „ve vězení“ a nechat ho bojovat, aby se dostalo ven. Dospělí užívají při těchto hrách svou sílu empaticky, aby dítě mělo šanci bojovat, ale i nakonec zaslouženě vyhrát.

„Pro“ – učí nás starat se o někoho druhého a uvolnit se, když se někdo stará o nás. Příkladem takových her můžou být hravé jemné masáže, např. malování různých tvarů na záda druhého.

„Spolu“ – učí nás spolupracovat, což vyžaduje spoustu soustředění, vytrvalosti, ale i důvěry a synchronizace.

Příkladem spolupráce může být hra, kdy se vzájemným opřením o záda společně zvedneme ze sedu do stoje. Nezapomenutelným zpestřením celého workshopu byly dvě lekce s dětmi a jejich rodiči. Bylo neuvěřitelné pozorovat Riku při práci s dětmi, její bezprostřednost, pohotovost i hravost. Okamžitě si získala nejen pozornost dětí, ale i při akrobatických hrách tolik důležitou důvěru rodičů. První hrou na zahřátí bylo běhání po místnosti. Při tlesknutí všichni vyskočili co nejvýše a zakřičeli „Ahóóój!“, při zvoláním slova „Sedni“ si všichni jakoby sedli na špendlík ležící na zemi a rychle vyskočili. Na pokyn „Lehni“ se všichni položili na záda.

Druhá hra už byla klidnější a v sedě. Děti i dospělí dělali loďky a posouvali se v sedě po místnosti. Občas se na moři vyskytly vlny a ze sedu bylo potřeba zvednout zadeček výše (do pozice stolu). Pak velké lodě zachraňovaly malé - dospělí naložili děti, které se jim posadily do klína, a velké lodě je odvezly do bezpečí přístavu. Následoval bezpečný nácvik kotrmelců a po nich hra na Tygří rohožku, ve které si děti vyzkoušely vztahové hry „Proti“ a pak i oblíbenou výměnu rolí s dospěláky. Velký úspěch měla i hra na Dárek, kde varianta křehkého dárku je příkladem vztahové hry „Pro“ a děti se v ní učí jemnosti, uvolnění a péči o druhého.

Celou lekci zakončilo akrobatické cvičení, které mělo asi největší úspěch, a to hořící dům, ze kterého hasič (dospělý) zachrání dítě naložením na ramena. Dítě pak odlétá jako letadlo a obkrouží celou místnost.

Většinu cviků a her už jsem měla možnosti vyzkoušet s dětmi na lekcích jógy, které vedu. Mají vždy velký úspěch a je neuvěřitelné pozorovat, jak děti získávají větší důvěru nejen samy v sebe, ale i v druhé při vzájemné spolupráci.

Komentáře